Každý mince má dvě strany

V dnešním světě osobního rozvoje a výchovných doporučení často slýcháme jasné návody na to, jak bychom mohli jednat: „Děti potřebují svobodu.“ „Buď vnímavý a hodný.“ „V partnerství se nechovej jako rodič toho druhého.“ Tyto věty si každý přebere po svém a většinou na základě svého zranění.

Ale je to trochu složitější.

Každá mince má dvě strany. To, že by děti měly mít svobodu, neznamená, že mají mít absolutní volnost bez hranic. Děti potřebují pevné mantinely, potřebují vědět, co je správné a co ne, aby se cítily bezpečně.

Když jim nastavíme hranice, dávají jim pocit, že se mohou o něco opřít. Pokud děti necítí, že rodič nastavuje hranice/nevytváří bezpečný prostor, přebírají roli „alfy“ samy, protože vnímají, že je jejich rodič slabý. A to není bezpečné ani pro ně, ani pro rodiče.

Podobně je to v partnerství. Často se říká, že bychom se neměli chovat jako rodič vůči svému partnerovi – a to je pravda. Ale neznamená to, že se jeden o druhého přestaneme starat nebo zajímat, protože bychom přehrávaly rodiče.

Například, když je jeden z páru nemocný, s láskou se o něj postaráme. Když partner potřebuje pomoc nebo podporu, není to o hraní si na matku či otce.

Je to o tom, že se milujeme a pečujeme o sebe navzájem, protože to k lásce patří. Je potřeba vidět rozdíl mezi zdravou podporou a vztahem, kde jeden partner kontroluje a řídí druhého.

Další příklad: Když své dítě příliš chráníme před nepříjemnými emocemi, jako je frustrace nebo zklamání, můžeme mu nevědomky uškodit. Pokud se dítě nenaučí regulovat své emoce, protože jsme ho chránili před každým stresem a těžkostí, může to mít důsledky v dospělosti.

Když pak jako dospělí čelí stresovým situacím, mohou se cítit úplně přemoženi, zažívat deprese nebo se emocionálně zhroutit, protože nebyli připraveni na to, jak zvládat své pocity. Rodič je jednoduše nepřipravil na to, jak regulovat sám sebe.

 A ještě další příklad: Často slyšíme, že bychom měli být „autentičtí“ a vždy říkat, co cítíme. Ale co když se nám nechce na někoho vychrlit své rozčilení nebo frustraci? Znamená to, že jsme neautentičtí, když se rozhodneme nejdřív uklidnit a zareagovat v klidu? Ne. Autenticita znamená být věrný sám sobě, ale zároveň zohledňovat druhé. Neznamená to, že musíme vždy bez filtru říkat všechno, co nás napadne.

Život není černobílý a každé pravidlo, každá rada má svou druhou stránku. Život totiž zachovává rovnováhu. Když se vychýlíme na jednu stranu, kyvadlo se zákonitě po čase vychýlí i na tu druhou, protože rovnováha je přirozenou součástí bytí.

Učme se tedy hledat rovnováhu a nevychylovat se z ní příliš, protože to není přirozené. Rovnováha je klíčem ke zdravému a šťastnému životu.